VLASTIVĚDA

Václavice

[ Typicky václavické ] Wezillwalde, Wetzwalde a Václavice ] Václavické historie ] Život v polích ] Obec Václavice ] Kostel ] Hřbitov a fara ] Škola ] Domy a ostatní drobné památky ] Václavická romantika ] Závěr ]

 

 

Typicky václavické

 

Na začátku každé vlastivědné publikace se má vždycky psát o tom, kolik že má obec obyvatel, traktorů, hostinců, televizorů a praček na osobu, obecních bláznů a autobusových linek. A tak právě proto já začnu úplně někde jinde. U rodiny Thielových.

 

Thielovi byli čeští Němci. Sudetští Němci, jak se později začalo říkat. Thielovi byli také sedláci, jak se na pořádné lidi ve Václavicích vždy slušelo. A protože byli sedláci pracovití a chytří, lidé si jich vážili. Ctila je i grabštejnská vrchnost, pod kterou obec vždy patřila. Snad proto se po dlouhou dobu v jejich rodě dědil rychtářský úřad, a tak byl vždy někdo z rodiny prvním mužem obce. Roku 1736 se objevuje ve Václavicích jako rychtář jistý bělokostelecký sedlák Daniel Thiel. Ten kdysi, jak se po léta tradovalo, koupil od grabštejnských pánů kopec zdvihající se na konci Bílého Kostela, tzv. Schelleberg, a rozhodl, že z výtěžků pozemků na něm se budou platit mše. Jak je vidět, Daniel Thiel byl nejen pracovitý a vážený, ale i bohabojný člověk. Když roku 1768 zemřel, nechal po sobě následovníka v rodu i rychtářském úřadu, Johana Josefa. Ten měl čtyři syny: nejstarší byl po otci Johan Josef a obdržel úřad a s ním spojenou krčmu, Andreas začal hospodařit na statku číslo 26 (tento obří statek stával donedávna při zeleně značené cestě nedaleko nedostavěných okálů), Franz se stal učitelem a Anton advokátem v Liberci (mimochodem, v letech 1796 - 1803 zastupoval václavické ve sporu s chrastavským farářem Wihanem, který si nárokoval obecní louku a sáh dřeva od každého sedláka. Václavice však i přes snahu advokáta Thiela spor prohrály). Syn rychtáře Johana Josefa, taktéž Johan Josef, pokračoval v úřadě a díle svého otce, a po něm i jeho syn Anton (majitel obřího statku číslo 21, pozděší budovy JZD). V rodu Thielů zůstal rychtářský úřad i nadále až do roku 1842. Když byla roku 1850 zavedena samospráva obcí,zastává v různých letech poté úřad obecního představeného i několik Thielů. Na přelomu století žijí již Thielovi v 23 václavických domech a statcích. Dělají na polích, ale jsou mezi nimi i zedníci, Ferdinand Thiel vlastní cihelnu při silnici k Pekařce. Jak se Thielovi zachovali před válkou, je těžké říci, jistě volili hojně henleinovce, ví se jen, že sedlák Reinhold Thiel z čísla 245 dal přednost neagresivní křesťanské straně. Bylo mu to však pravděpodobně jen málo platné, po válce byl stejně jako ostatní jeho jmenovci z Václavic vyhnán bůhvíkam. Statky na čas osaměly, Thielův rod, zbytnělý léty, byl vyrván, dávné vazby zpřetrhány, rodinné příběhy, větší či menší vzpomínky a dávné události zpřetrhány. Z rodového statku č. 26 zbyly po létech hospodaření jiných pánů jen základy, pár kamenů, cihel, sklep a keramický hrnec, který se mi rozsypal v ruce, když jsem si jej chtěl vzít. Vedle v houští pak stojí mezi stříbrnými smrky podivně velký kříž, jako by jej tam kdosi zapomněl. Mohutný sloup s reliéfem Piety a textem hlásajícím, že tato krása byla zřízena roku 1865 Franzem Thielem, sedlákem z č. 26, a podpořena ještě na údržbu nadací. Mlýn dějin semlel Franze Thiela, jeho dům i celou slavnou nadaci. Kříž dále zarůstá v bezoví a nikdo ze vsi neví, proč tam vůbec stojí. Řekl bych: typicky václavické.

 

 

Předchozí stránka ] Další stránka ]

 

Nahoru

 

www.hradeknadnisou.cz