VLASTIVĚDA

Václavice

Typicky václavické ] [ Wezillwalde, Wetzwalde a Václavice ] Václavické historie ] Život v polích ] Obec Václavice ] Kostel ] Hřbitov a fara ] Škola ] Domy a ostatní drobné památky ] Václavická romantika ] Závěr ]

 

 

Wezillwalde, Wetzwalde a Václavice

 

Dnes je na bílých tabulích na začátku a na konci obce nápis Václavice, kdysi bylo na modrých napsáno Wetzwalde, které označovalo totéž, ale totéž rozhodně neznamenalo, protože český výraz Václavice není doslovným překladem staršího a nepřeložitelného názvu Wetzwalde. Vše je totiž trochu složitější.

 

První zmínka o obci pochází z roku 1326 a nazývá ji Wezillwalde. V pozdějších zprávách se objevují i jiné podivné tvary jako Wetzwald, Weiczilswald a podobně. Po tom, jak takováto zvláštní jména vznikla, pátrali čeští i němečtí badatelé a jazykovědci a dobrali se v podstatě jen ke dvěma možnostem. Buď prý jde o zkomoleninu jména Werner (mohlo by jít o Wernera z Donína, grabštejnského pána a patrona václavického kostela, který žil ve l4. století) s připojením - wald (les). Druhá verze odkazuje ke jménu prvního osadníka - jistého Václavíka, věřte, že jeho jméno působí dodnes v starých německých knihách mezi švabachem dosti komicky. Václavík nebo též zkráceně Watzlik si podle pověsti na vykácené planině uprostřed pohraničních lesů postavil první dům pozdější obce. Jazykovědci se dnes kloní k názoru, že tento Václavík, pakliže existoval a pověst nelže, byl pravděpodobně lužickosrbského původu.

 

Těžko, velmi těžko dnes někdo může říci, zda je pravdivější prvá, nebo druhá verze. Nakonec je to stejně jedno. Staré německé jméno Wetzwalde, ať již vzniklo léty komolením kteréhosi názvu odvozeného od jména slovanského osadníka Václavíka, nebo ne, bylo po válce, jistě i s ohledem na starou historii, táhnoucí se skrz staletí až k původnímu lužickosrbskému obyvatelstvu, změněno na Václavice. Zajímavé a dodnes udivující je, že v té překotné přejmenovávací době po poslední válce se prosazovalo, aby se blízká osada Kohlige (dnes Uhelná) jmenovala zdrobněle Václavičky. Později se od tohoto odvážného, ale nepatřičného přejmenování upustilo, ale i tak byla zdrobnělina některými lidmi ještě nějaký čásek používána.

 

Když již se zaobírám jmény, těmi ukazateli historie, zmíním se i o některých dalších václavických pojmenováních a názvech. Kdysi zde totiž mělo své jméno kdeco: kopce, louky, pozemky, chalupy, seskupení domů, lesní křižovatky, příhraniční lovecké revíry, skupiny stromů, všechno. Lidé si snad kdysi zem chtěli podrobit a podmanit tím, že ji celou pojmenovali. Bylo to tak dobré, mám za to, že je mnohem těžší zničit chalupu, která nese po dvě stě let jméno mého rodu, než dům, o kterém v podstatě vůbec nic nevím. Je příznačné pro Sudety, že starých jmen se dochovalo jen málo a stejně málo vzniklo i těch nových.

 

Celé Václavice byly kdysi pomyslně rozděleny na tři části. Vrchní díl při silnici na Chrastavu se nazýval Horní Ves - Oberdorf, oblast okolo kostela a silnice na Pekařku pak Střední Ves - Mitteldorf, a konečně zbytek při silnici ke Grabštejnu pak zcela logicky Dolní Ves - Niederdorf. Lidé kdysi pojmenovali i všechny kopce a kopečky v okolí. Dominantou byl a dodnes je vrch Výhledy - Gickelsberg na východ od obce. Vyvýšenina vlevo od něj měla podivné a neněmecké pojmenování Am Tschaudarne. Tento název, v okolí zdaleka ne neobvyklý (v horní části obce byl dvůr Tschuschhof, z nedalekých Kunratic je znám Tschauwald apod.), se stal před lety předmětem bádání především německých jazykovědců. Dnes se poněkud nejistě usuzuje, a tak mi to také řekl jazykobadatel František Vydra z chrastavského musea, že takováto pojmenování mají svůj původ až kdesi u slovanského lužickosrbského obyvatelstva a že má připomínat jakési čuvače, lužickosrbské strážce hranice. Zdali je to pravda, nevím, čuvači, ať již hlídali jakoukoliv hranici, zmizeli s příchodem Němců, jméno Am Tschaudarne zase s příchodem Čechů. Dělat proti tomu dnes již nemůžeme nic. Vršíčkům mezi Vítkovem a Václavicemi, kde dnes vítr ohýbá divoké trávy a stojí tam pár zničených křížů, se kdysi říkalo Kupy - Koppen. Velký kopec mezi vsí a hranicí, který je dnes označován na mapách jako Kamenný vrch, se nazýval úplně stejně Steinberg. I kopce přímo v obci měly svá pojmenování. Ten s lomem na křižovatce cesty k Uhelné byl Juppenberg, nad hřbitovem byl zase Fuchsberg (Liščí kopec), dodnes tam stojí prastarý a poničený Školní kříž. Landův kopec nalevo od silnice k Pekařce býval kdysi Lískovým vrchem. Na opačné straně cesty pak byl Zaječí kopec.


Listoval jsem včera starými knihami, motal mapy a prohlížel pohlednice z dob, kdy se fotografie ještě dotvářely barvičkami. Listoval jsem a bylo mi líto. Líto všech těch zapomenutých jmen, všech těch bezejmenných luk a polí, nad kterými vládne dnes již jen nejmocnější pán - václavický vítr. Duní nad krajem na své odřené harmonium.

 

 

Předchozí stránka ] Další stránka ]

 

Nahoru

 

www.hradeknadnisou.cz