VLASTIVĚDA

Václavice

Typicky václavické ] Wezillwalde, Wetzwalde a Václavice ] Václavické historie ] Život v polích ] [ Obec Václavice ] Kostel ] Hřbitov a fara ] Škola ] Domy a ostatní drobné památky ] Václavická romantika ] Závěr ]

 

 

Obec Václavice

 

Obec Václavice, jak to zní hrdě. Obec je souhrn lidských vztahů, spojení samosprávy s lidským umem, se vzděláním a moudrostí sedláků a lehkostí potulných muzikantů. Dnes Václavice patří k Hrádku nad Nisou, ale dříve bývaly samostatné. Za pánů jenom zdánlivě, nad vším dozírali úředníci z grabštejnsjého zámku a lenní pánové. Zástupcem obce u pánů byl rychtář, který rozhodoval drobné spory a pře. Prvním doloženým rychtářem je v 17. století jistý Christoph Worm. 

Rychtářský úřad byl pak dlouhá léta až do svého zániku roku 1850 prakticky jen v držení rodů Wormů, Thielů a Pietschů. Posledním rychtářem byl majitel domu č. 160 Anton Pietsch, který se stal také prvním obecním představeným stojícím v čele sedmnáctičlenného zastupitelstva. Zasedání se konávala ve staré škole pod kostelem. Zúčastnil se jich vždy i zdejší učitel jako obecní písař, který vedl i kostelní a obecní agendu. Z václavické knihyse dodnes můžeme dočíst, jak byla za hranice obce vykázána jistá Elisabeth Bartheilová, která neustále hřešila proti šestému přikázání a smilnila a smilnila. Rychtář též opatroval obecní pečeť, na které byl i jakýsi neoficiální, ale léty zažitý znak Václavic: tři vzrostlé smrky.

 

Po válce správu obce převzal Místní národní výbor s 24 členy, který sídlil opět ve staré škole, stejně jako kdysi představitelé němečtí. Později byl však v rámci jakési integrace obcí zrušen a nahrazen bezzubým občanským výborem bez větších pravomocí.

 

Vyprávění o obci a její správě zakončím zmínkou o obecní kronice. Ta byla až do konce války vedena řídícím učitelem Motzem, který ji psával, jak se tehdy slušelo a patřilo, pečlivým, vzorným, ale dnes již beznadějně nečitelným kurentem. Obecní kronika byla po válce objevena v Pitnerově domě a v sedmdesátých letech předána zdejším učitelem Klímou do libereckého archivu. Ostatní obecní písemnosti, které se po válce nacházely na úřadě, byly dány do sběru. Obec tak navždy přišla o část své paměti a jednou jí to bude chybět.

 

 Předchozí stránka ] Další stránka ]

 

Nahoru

 

www.hradeknadnisou.cz