VLASTIVĚDA

Václavice

Typicky václavické ] Wezillwalde, Wetzwalde a Václavice ] Václavické historie ] Život v polích ] Obec Václavice ] Kostel ] Hřbitov a fara ] Škola ] Domy a ostatní drobné památky ] [ Václavická romantika ] Závěr ]

 

 

Václavická romantika

 

Václavice zdaleka nejsou nejkrásnější vesnicí Hrádecka. Najdou se i hezčí, výstavnější, romantičtější, slavnější. Zde je však něco, co jsem nikde jinde nepocítil. Pocit volnosti v polích, podvečerní úzkost v lukách. Objevování dávno ztraceného a zapomenutého. Zvláštní vůně v remízcích, tiché noční koupání, kdy svítí měsíc tak bíle, jak je to snad možné jen ve filmu. Vůně obilí a včel. Hrabošení se ve vyhozeném haraburdí na skládce. Blábolení zdejších chlapů před zavíračkou v hospodě. A upřímně řečeno, i v té apokalyptické rozvrácenosti a devastaci lze najít, jestliže to člověk umí a dokáže, cosi krásně zhrzelého a poučného.

 

Strávil jsem ve Václavicích řadu dní. Jezdil jsem vsí na kole nahoru a dolů, tajně se dotýkal dubisek u dolního rybníka, bavil se s lidmi. S chytrými a těmi ostatními. A také s těmi, co tu zůstávají jen proto, že nemají kam jinam jít. Také jsem pil čaj u přítele, který se sem naopak přistěhoval a za nic jiného by asi ani neměnil. Seděli jsme v křeslech a povídali si o jiném václavickém chlapovi, který sám vybral dvanáctimetrovou studnu, kterou předtím zasypali vojáci. A nakonec jsem zaseseděl u starého Školního kříže za zbořeným kostelem, na obzoru kouřil polský Titanic a já byl unaven a uřícen po běhu v polích. Koukal jsem se na václavické domky a stromy na pozadí Ještědských hor a říkal si, že to nejhodnotnější a nejkrásnější se vždy rodí z nesmírné bídy. Z kmene bleskem sražené lípy v louce jsem si odlomil kus dřeva, že si jej nechám tak pět deset let vysychat, aby se z něj dalo vyřezávat. Jen Bůh a vítr v polích ví, co se za tu dobu změní ve Václavicích.

 

 Předchozí stránka ] Další stránka ]

 

Nahoru

 

www.hradeknadnisou.cz